Dcera Přemysla Otakara I, sestra krále Václava I a teta Přemysla Otakara II.
Byla královskou dcerou, která se rozhodla zasvětit svůj život péči o druhé, s pomocí bratra Václava I nechala postavit klášter - nyní sv. Anežky - a založila také jako jediná žena u nás mužský řád Křížovníků s červenou hvězdou – který dodnes existuje.
Mezi českými světci je do jisté míry výjimkou. Její snažení vykazuje nadčasovost. Je to zejména sociální aspekt – dala zřídit špitál, a to , že se rozhodla řídit ideály sv. Františka – nemít moc ani peníze.
O tom , že skutečně žila dokládá velká spousta listin – včetně korespondence mezi bratrem, psala papežům, vyměňovala si dopisy se sv. Klárou (i když osobně se nikdy nesetkaly).
Její život lze poměrně dobře rekonstruovat. Jako ještě velice mladá byla slíbena slezskému knížeti a na výchovu byla poslána do Třebnice, kde žila v péči sv. Hedviky. Bohužel kníže zemřel a Anežka odchází do Doksan a později zpět do Prahy. Pak jí její otec Přemysl Otakar I zasnoubil se synem římského císaře Fridricha II a na výchovu je poslána k Babenberkům na Vídeňský dvůr Ludvíka VI Rakouského. Ze svatby sešlo, protože Ludvík byl intrikán, a nabídl synovi císaře raději svou dceru Markétu. Anežka se musela s potupou vrátit domů. PO I napadl Rakousko, ale velké politické dozvuky to nemělo.
POI měl dvě manželky – Adlétu a Konstancii. Dohromady měl 13 dětí. Byl velice autokratický a snažil se své děti dobře oženit a vdát. Např. Václav I se oženil s Kunhutou a dceru Juditu provdal do Korutan.
Ovšem 1230 umírá a nastává změna. Děti, které do té doby byly drženy zkrátka si začínají plnit své sny. Václav se věnuje rytířské kultuře a Anežka zakládá klášter.
Hlavní důvody proč Anežka vstoupila ve 20 letech do kláštera jsou asi následující.
1. Seznámila se s ideálem sv.Františka
2. Otec jí vnucoval ženichy
3. Inspirace jinými ženami – bekyně, sv. Hedvika, její matka Konstancie (založila klášter Tišnov), sestřenice Alžběta Durynská ( založ. Klášter v Eisenachu) , zemřela mladá 1231 a již 1235 byla prohlášena za svatou
4. Ve 13. stol nastává rozmach měst což s sebou nese i sociální problémy.
Vliv sv. Kláry – víme , že si spolu dopisovaly. Bohužel se nedochovaly dopisy, které psala Anežka Kláře, jen ty co Anežka obdržela od Kláry. První dopis je velice zdvořilý, později už si tykají. Anežka zřejmě projevila zájem o to, aby jí Klára poradila se správou kláštera.
Po 3 letech po založení kláštera jej rozdělila na konvent a špitál. Není už abatyší, ale stává se jen starší sestrou. Pomáhá Kláře v boji o přijetí její řehole papežem. Bohužel bez úspěchu.
Mnišské řády
1. V 10. stol přichází benediktini – zakl. klášter sv. Jiří, Břevnov, Ostrov
2. V pol. 12. stol - cisterciáci a premonstráti (řeholní kanovníci)
3. 13. st. - mendikantské řády – minorité, klarisky, dominikáni, usazují se ve městech, protože je zde největší možnost propagace.
Anežka založila špitálské bratrstvo. Aby mohl řád disponovat majetkem, získávají řeholi sv. Augustina. Stěhují se z kláštera sv. Anežky nejdříve ke sv. Petru a v pol. 13. stol ke Karlovu mostu, kde působí dodnes.
Anežka měla velmi dobré vztahy s členy své rodiny. Usmířila rozkol mezi otcem a bratrem Václavem I.
1278 velice prožívala smrt svého synovce POII. Se sestrami se modlily za zdar jeho bitvy proti Rudolfu I Habsburskému na Moravském poli (ve které bohužel Přemysl zemřel), měla vidění, že byl smrtelně raněn.
Anežka sama zemřela až 1282 , bylo jí přes 70 let.
Již na sklonku svého života byla vnímána jako světice.
Jsou známy dva zázraky,kdy pomohla Elišce Přemyslovně - 1. když onemocněl její syn Václav (později Karel IV.)- 2. Před porodem jejího druhého syna Přemysla, jí modlitba k Anežce pomohla k uzdravení.
Jako projev vděčnosti se zasazovala za blahořečení Anežky.
Svatořečení
Pokus o její blahořečení byl téměř úspěšný již v 1679, kdy Leopold I psal papeži s prosbou, ale z nějakého důvodu papež tuto žádost nevyslyšel.
Problém s její kanonizací údajně také souvisel s tím, že se ztratilo její tělo. Tehdy platilo „Není tělo, není kanonizace.“
Teprve 1874 byl kardinál Schwarzenberg úspěšný ve snaze o její blahořečení. A roku 1989 byla svatořečena.
Hrob sv. Anežky – původně byla Anežka pohřbena v kapli sv. Marie (kostel sv. Františka) v klášteře, který založila. Ale kaple byla vyplavena povodní a tak byly ostatky vyjmuty z hrobu a uloženy do relikviáře. Po husitských válkách jejich stopa mizí.
Dodnes se traduje mezi lidmi proroctví, že v Čechách nebude dobře, dokud se její ostatky nenajdou.
